Já si myslím, že v dneÅ¡ní dobÄ› má zvíře doma asi opravdu každý. Abych se pÅ™iznala, tak já jako malá jsem doma také chtÄ›la mít nÄ›jaká zvířata, jenomže nejhorší na tom právÄ› bylo, že moji rodiÄe žádné zvíře doma nechtÄ›li. SamozÅ™ejmÄ›, že rodiÄe byli oba dva moc pracovnÄ› vytížení, a jeÅ¡tÄ› chodili do nÄ›jakých kurzů malování, protože je to bavilo, takže rodiÄe se báli, že jednoho dne se nebudu starat o zvíře, že prý to potom zbyde na nich. Jenomže jsem je stále pÅ™emlouvala a prosila jsem je, aby mi pořídili nÄ›jaké zvíře, tÅ™eba nÄ›jakého malého králíka anebo tÅ™eba kÅ™eÄka Äi podobnÄ›. RodiÄe mi Å™ekli, že mi pořídí maximálnÄ› andulku anebo rybiÄky, jenomže to vÅ¡ichni víte, že s takovým zvířetem se nedá mazlit.

Možná tak s andulkou jeÅ¡tÄ› trochu ano, ale stále to není ono. Já jsem stejnÄ› chtÄ›la nÄ›jaké zvíře, které je chlupaté a má hebkou srst. UrÄitÄ› znáte takovou tu písniÄku. Máme rádi zvířata. Také mÄ› docela zarazil fakt, že právÄ› moje sestÅ™enice s bratrancem mÄ›li zvířat opravdu hodnÄ›, mÄ›li nÄ›kolik koÄek psů, a dokonce také jednoho konÄ›. Opravdu jsem jim hodně závidÄ›la, ale co jsem mÄ›la dÄ›lat? Nemohla jsem s tím dÄ›lat nic. JednoznaÄnÄ› rodiÄe Å™ekli, že žádné zvíře doma nebude, a tak jsem se s tím musela smířit.

Proto jsem si Å™ekla, že až budu dospÄ›lá a budu bydlet nÄ›kde sama, nebo s partnerem, že si pořídím alespoň dvě koÄky a zakrslého králíka. A víte, jak to nakonec celé dopadlo? SamozÅ™ejmÄ›, že tohle se mi splnilo. Také jsem byla ráda, že můj partner má rád také zvířata a on Å™ekl, že by si chtÄ›l pořídit psa, nejlépe nÄ›meckého ovÄáka, a proto už jsem partnerovi Å™ekla, že já s tím žádný problém nemám, že kdysi jsem si také přála psa, ale bála jsem se, že tÅ™eba jednoho dne na nÄ› nebudu mít Äas zase já, a ne moji rodiÄe. Takže jsem ráda, že partner vzal vlastnÄ› otěže do svých rukou a pořídil nÄ›meckého ovÄáka, kterého nade vÅ¡e miluji.