O tom, že náš důchodový systém není ani zdaleka ideální, není sporu. Stále ÄastÄ›ji se pak ozývají hlasy, že důchodci dostávají mnohem menší penzi, než by mÄ›li, a že mnozí z nich doslova živoří na hranici chudoby. A je pravdou, že by byla potÅ™eba velká reforma důchodového systému.

 

 

Jednou z vÄ›cí, po kterých lidé volají, je to, že by mÄ›li dostat zpÄ›t to, co si do důchodového spoÅ™ení, tedy sociálního pojiÅ¡tÄ›ní, vložili. JednoduÅ¡e Å™eÄeno, peníze, které do nÄ›j dali, by mÄ›ly být použity na výplatu jejich důchodu. To samozÅ™ejmÄ› zní jako pÄ›kná myÅ¡lenka, avÅ¡ak má hned nÄ›kolik háÄků.

 

Tím první je fakt, že nikdy nemůžeme vÄ›dÄ›t, jak dlouho bude daný ÄlovÄ›k žít. Jak tedy tyto peníze, které si takzvanÄ› „naspoÅ™il“, rozložit? Máme poÄítat s průmÄ›rným vÄ›kem dožití? Pokud ale bude žít déle, bude to znamenat, že ve svých pozdních letech bude nakonec bez penze. A když zemÅ™e dřív? Má se zbylá Äástka stát pÅ™edmÄ›tem dÄ›dictví, nebo zůstat v systému a být použita na podporu jiných důchodců, kteří žijí déle?

 

 

Dalším problémem je fakt, že pÅ™i dneÅ¡ní procentuální výměře jsou peníze, které si každý ÄlovÄ›k odvede do sociálního pojiÅ¡tÄ›ní, nedostateÄné pro pokrytí jeho důchodu. To platí, zvláštÄ› když k tomu jeÅ¡tÄ› pÅ™ipoÄítáme inflaci, což pÅ™ináší další otázku: jak s ní v tomto případÄ› bojovat? MÄ›ly by se peníze nÄ›jakým způsobem úroÄit, nebo by mÄ›l být dodáván státní příspÄ›vek? AÅ¥ tak Äi tak, pravdou je, že by to rozhodnÄ› nestaÄilo.

 

Jak je tedy možné, že to doposud fungovalo? JednoduÅ¡e proto, že zde máme průběžný důchodový systém. Ten v podstatÄ› znamená, že ze sociálního pojiÅ¡tÄ›ní, které platí dneÅ¡ní zamÄ›stnanci, se vyplácí peníze dneÅ¡ním důchodcům. A aÄkoliv to dříve, kdy na jednoho důchodce pÅ™ipadli ÄtyÅ™i pracující, nebyl problém, dnes, kdy je situace opaÄná a jeden pracující musí „živit“ ÄtyÅ™i důchodce, to zaÄíná být problém. Bohužel to vypadá, že zatím neexistuje vůle s ním nÄ›co dÄ›lat.