MÃt dÃtÄ› je nejdůležitÄ›jÅ¡Ãm poslánÃm každé ženy. O tom je alespoň pÅ™esvÄ›dÄeno mnoho lidÃ, kteÅ™Ã, aÅ¥ už vÄ›domÄ› Äi podvÄ›domÄ›, věřÃ, že porod je tÃm hlavnÃm, co by mÄ›la každá žena udÄ›lat. Proto, když se nÄ›která rozhodne zůstat bezdÄ›tná, snese se na ni Äasto ostrá palba kritiky. A pokud dÄ›ti mÃt nemůže, napÅ™Ãklad ze zdravotnÃch důvodů, je okamžitÄ› vÅ¡emi litována, a to bez ohledu na to, zda ji tento fakt trápà Äi nikoliv.
Â
Â
U mužů se s nÄ›ÄÃm takovým nesetkáme, tedy alespoň ne v takové mÃÅ™e. Pokud chlap Å™ekne, že se jeÅ¡tÄ› necÃtà na to stát se otcem a že chce pracovat na své kariéře, ostatnà budou z velké Äásti s pochopenÃm pÅ™ikyvovat. Pokud to samé vÅ¡ak Å™ekne žena, dostane se jà nepÅ™Ãjemných pohledů a poznámek o tom, že biologické hodiny tikajÃ. Zdá se, že pokud nemáme dÃtÄ› do urÄitého vÄ›ku, obvykle do tÅ™iceti let, pak jsme považovány za „divné“.
Â
ProÄ je ale naÅ¡e spoleÄnost takto nastaven? Co nám bránà v tom, abychom dopřáli ženám stejné pochopenà jako mužům a uvÄ›domili si, že do toho, zda bude mÃt potomka Äi nikoliv nám v podstatÄ› nic nenÃ? Důvod je zakoÅ™enÄ›n v naÅ¡Ã kultuÅ™e, a to v podstatÄ› již od starovÄ›ku.
Â
Â
Z historického hlediska tomu nenà až tak dávno, kdy muž byl hlavnÃm živitelem rodiny a žena byla doma a starala se o dÄ›ti a domácnost. JejÃm hlavnÃm úkolem pak bylo pÅ™ivést na svÄ›t a vychovat potomka. A vzhledem k tomu, že úroveň lékaÅ™ské péÄe nebyla na taková, jako dnes, a dÄ›tská úmrtnost byla podstatnÄ› vyÅ¡Å¡Ã, je jasné, že to nebyl až tak snadný úkol.
Â
Dnes se vÅ¡ak situace zmÄ›nila. Alespoň podle zákona jsou ženy rovny mužům a majà stejnou možnost dÄ›lat kariéru. OvÅ¡em v podvÄ›domà lidà je stále zafixováno, že jejich hlavnà úlohou je plodit dÄ›ti. A žena, která tuto povinnost nesplnÃ, nenà „úplná“.
Â
SamozÅ™ejmÄ›, dnes je to hloupé a zastaralé myÅ¡lenÃ, zvláštÄ› když vezmeme v úvahu pÅ™elidnÄ›nà planety. Nezdá se vÅ¡ak, že bychom se jej v blÃzké budoucnosti zbavili.