Had je zvíře, které v příbÄ›zích jen málokdy hraje kladnou úlohu. Má povÄ›st záludného, zákeÅ™ného predátora, který je zvláštÄ› pro dÄ›ti velmi nebezpeÄný. Koneckonců pÅ™ed ním varují i mnohé pohádky. Není tedy divu, že pokud nÄ›jakého najdeme na své zahradÄ›, chceme jej co nejdříve zlikvidovat, už jen proto, abychom ochránili svou rodinu a domácí zvířata.

 

PříÄina tohoto jevu je pomÄ›rnÄ› jasná. Plazi se od savců znaÄnÄ› liší nejen vzhledem, ale také svým chováním. Obojí nám tak pÅ™ipadá neznámé a cizí. Navíc díky tomu máme problém identifikovat hadovy úmysly – u savce například víme, že když se pÅ™ikrÄí a zaÄne vrÄet, znamená to hrozbu. U hada nic takového není. Díky tomu mnohem snadnÄ›ji dojde k nedorozumÄ›ní a nepochopení jeho chování.

 

 

Znamená to tedy, že hadi jsou skuteÄnÄ› nebezpeÄní? Zdálo by se, že ano, zvláštÄ› když uvážíme, že mnohé druhy mají mimo jiné také jedové zuby. A nikdo nechce hádat, zda je zrovna ten, který je pÅ™ed námi, jedovatý Äi nikoliv.

 

Pravdou vÅ¡ak je, že v naÅ¡ich konÄinách se v podstatÄ› nemáme Äeho bát. Žije u nás pouze jeden jedovatý druh, zmije obecná. Ta obývá pÅ™edevším lesy a lesní palouky, navíc není nijak zvlášť rozšířená. Není tedy pravdÄ›podobné, že na ni narazíme.

 

 

Navíc její jed není nijak silný, rozhodnÄ› ne tak, aby zabil ÄlovÄ›ka. Ano, může pÅ™edstavovat nebezpeÄí pro ty, kteří již zdravotní problémy mají, například staré lidi s potížemi se srdcem, nebo naopak velmi malé dÄ›ti. Co se domácích zvířat týÄe, tak tento jed neskolí ani průmÄ›rnÄ› velkého psa.

 

Pokud najdete nÄ›jakého hada na své zahradÄ›, pak to s nejvÄ›tší pravdÄ›podobností bude nÄ›který z běžnÄ›jších druhů, například užovka. Ta nejenže není nebezpeÄná, ale naopak je užiteÄná, neboÅ¥ loví drobné hlodavce. To oceníme zvláštÄ› po mírné zimÄ›, kdy se na polích pÅ™emnoží hraboÅ¡i.

 

Není tedy důvod mít z hadů nějaký obzvláštní strach. Ani zmije totiž nevyhledává konflikt – pokud ji necháte na pokoji, nechá ona s největší pravděpodobností na pokoji i ona vás.